I když i jeho jméno značí štěstí, přišlo až s cca 9letým odkladem, poté, co se ocitl u nás, kde si na stará kolena užívá orpavdové péče a lásky. Dneska mu bude okolo 10, 11 let – jako starý, obrovský a černý pes má šance na domov minimální. Co všecko má za sebou netušíme, ale z jeho chování, když k nám přišel, můžeme soudit, že příliš dobrého taky nepoznal.
Sám živořil u domu, kde dřív žil s pánem, který zemřel. Jak dlouho spolu byli a jaký přesně měli vztah netušíme. Víme jen, že Lucky zůstal sám a po nějaké době se dostal nám. Neuměl nic moc. Neznal pohlazení, neznal úplně běžnou manipulaci, vyjížděl při běžném kontaktu. Nic moc příjemného, ale je fakt, že jemu – ve srovnání s Arnoldem, o kterém jsem psala dřív – jsem tu jeho „drsňačinu“ tolik nevěřila. Ne, že by neuměl kousnout, to zas jo, ale nešel do toho nijak tvrdě, prostě jen nechtěl, aby se ho někdo moc dotýkal. Taky se strašně bál vnitřních prostor, když jsme ho poprvé vzali na ateliérové focení, plížil se přikrčeně kolem zdí a tvářil se tak utýraně, že se skoro nedal nafotit.
I s ním jsme se začali sbližovat. Postupně vyčesávat (to bylo zpočátku dost těžké), mazlit (to taky moc nedával), košík na venčení jsme mu museli nasazovat zvláštním grifem, jinak se oháněl. Ale i tady se – pokolikáté že to je? – osvědčila trpělivost, důslednost a důvěra.
Za pár měsíců se z tohohle skoro padesátikilového drsňáka začal stávat poměrně společenský mazel. Když přišly v zimě předloni kruté mrazy, vzali jsme ho dovnitř do budovy (i přesto, že je huňáč a má kvalitní zateplenou boudu) trochu „na sílu“, aby si užil tepla. Nejdřív se netvářil a byl ve stresu, ale po pár dnech se mu už nechtělo ven :).
Začali jsme ho taky pouštět ven s více lidmi, kolegyně ho sem tam brala na hromadné procházky s desítkami psů. Dával to skvěle, choval se ukázkově. Za další měsíce se z něj stal oblíbenec mnoha venčitelů. Navíc jsme zjistili, že skvěle zvládá i pobyt v naší smečce (něco, čeho jsme se dřív obávali, hlavně kvůli jeho velikosti), chová se tam vyrovnaně, trpělivě a blahosklonně toleruje všechny úchylky a otravování těch malých uřvanců, nikdy se aktivně nezapojí do potyčky, ale umí si zároveň i zjednat respekt. Takže fungovat tam umí bezvadně, ale je fakt, že si to moc neužívá….často, když ho přijdeme vyzvednout do jeho výběhu v klidu, vzadu za domem, a on zjistí, že se nejde na procházku, ale do smečky, schová se do boudy a nechce vylézt. Nenutíme ho, počkáme, až se mu bude chtít. Ustálilo se to tak na 1-2 dnech v týdnu, kdy si užije společnosti a divočiny ve smečce, ale pak se zas rád vrátí do klidu svého výběhu a ke svému oblíbenému míči, který s sebou všude tahá.
Takže stal se nám z něj úžasný pes, jeden z mých oblíbenců. Nemít doma v dočasce Arnolda, Lucky by byl hlavní kandidát. Je to mazel (jo, opravdu se už aktivně a rád mazlí) a něžňouš, je už dost vyrovnaný, na svůj věk vitální a v dobré kondici. Umí fungovat v bytě (i když ideální je pro něj zahrada s přístupem do domu), zvládne další psy. Moc ráda bych viděla, jak najde domov – samozřejmě jedině ten NEJlepší.
