S Tobim mám sraz o půlnoci na zastávce skytrainu Coquitlam Cental, což bych měl stihnout. Nemám vůbec žádnou elektroniku a nikdy jsem tu nebyl, a těch pár stěžejních informací mám napsaných na kousku papírku kdovíkde. Continue Reading
Sedím hodinu na lavici a nic se neděje. Pak ležérně přichází policajt s džusíkem v ruce a tvrdí mi, jak se musel věnovat neodkladnému případu, že hned bude u mě. Odvádí mě za jiným policajtem, na kterého se nějakou chvíli nemůže přes dveře dobušit. Continue Reading
Přes Armenii se podle plánu dostáváme do Salenta. Je to docela malebné městečko. Na náměstí parkují zrestaurované vojenské Jeepy, některé možná pamatují i druhou světovou, které míří do Cocora valley, kde by měly v nadmořské výšce asi 2500m být až šedesátimetrové palmy. My tam míříme taky, protože bychom se přes to údolí teoreticky mohli proplížit do Los Nevados bez nutnosti placení vstupu, a hlavně bez keců, že nemáme průvodce. Continue Reading
Když vidíme Valentýnku, chápeme, že je zle, sotva jde a její tělo už nepřijímá ani vodu. Ve vesničce jí co nejvíce odlehčujeme batoh, a když se v posledních 4 kilometrech objevuje náznak sjízdné cesty a první motorka, posadíme ji na ni, aby ji aboridžinec odvezl do civilizace. Už je tma, takže s Danym nasazujeme čelovky a indiánským během se řítíme za nimi. Continue Reading
Za zátarasem jsme jen zoufale přihlíželi, jak nám batohy nasypali do té lodi, co měla jet v 8, pak odjela a my stále čekali před zátarasem jen s pasem a peněženkou v kapse. Continue Reading
2.1. Ráno vyrážíme směr Panama City se záměrem překročit džungli a dostat se do Kolumbie všemi možnými způsoby. V Albrook bus station nasedáme směr Darién, kde končí silnice Panamericana, která se pak obnovuje až v Kolumbii, a s řidičem se domlouváme,… Continue Reading
Dotahuji přezky na batohu, celý můj svět teď nachází uvnitř, patnáct kilo základních věcí, dvě kila cukroví a slivovice. Jede se na výlet. Continue Reading