28.12.
Odpoledne jsem vyřešil poslední nezbytnosti v práci, rozloučil se, došel do směnárny pro dolary, a pak vyrazil přespat ke kamarádce Elen, protože bydlí v Praze 6 u letiště. Skoro 14 dní jsem kvůli shonu moc nespal, plán byl tedy takový, že půjdu co nejdřív spát, abych vstal ve 3:30 ráno na letadlo odpočatý. Bohužel jsem si koupil u Vietnamců k večeři 3 pivka a Elen jsem za odměnu vezl lahev vína, takže jsme šli spát zase až po půlnoci.
Dotahuji přezky na batohu, celý můj svět teď nachází uvnitř, patnáct kilo základních věcí, dvě kila cukroví a slivovice. Jede se na výlet.
29.12.
Oba lety byly bez komplikací. V Amsterdamu jsem se nudil (měl jsem 4 hodiny na přestup), ale našel jsem si tam zábavu v bezcelní zóně. Měl jsem 11 Euro, která mi říkala pane, a rozhodl jsem se, že za to stůj co stůj pořídím pivko, zubní pastu, kterou mi předtím sebrali, a ještě něco k jídlu. Byl to boj, ale zmáknul jsem to.
V letadle se spát nedalo, byli tam dva pologramotní rodiče, kteří se asi rozhodli, že jejich ratolesti se nejlépe vychovají samy, takže se 11 hodin v kuse dožadovaly pozornosti řvaním. Do Panama City letadlo přistálo v 17 hodin, slejvák na uvítanou, a potom co jsem absolvoval imigrační, kde naprosto nikoho nezajímalo, že jsem deklaroval import biologického a zdravotnického materiálu, jídla a elektroniky, jsem se setkal s Danym, který byl tou dobou s Valentýnkou už několik měsíců na cestách po střední Americe.
Plán byl dojet s ním na hostel, kde už čekal Tobi (ten zase včera přiletěl z Vancouveru) a Valentýnka, dát sprchu a jít spát. Na hostelu jsem dostal pivko a šli jsme na fish market, načež jsme se přejedli levných a čerstvých mořských plodů a ryby, která z jedné strany smrděla, ne od hlavy, ale levá půlka, asi byla směrem na slunce. Měl jsem hlad, takže jsem tu nesmradlavou část snědl. Řádně mě to vytrestalo, ale o tom až později.
Jelikož jsme se dlouho neviděli, nezůstali jsme na hostelu jen u jednoho piva a následného spaní, ale při usínání ve tři ráno mi budík na mobilu zahlásil, že mě bude obtěžovat za 4 hodiny. Dost mě tím naštval, ale kdybych věděl, že jsou to poslední dny, které spolu já a můj mobil trávíme, asi bych mu to odpustil.
30.12.
Jeli jsme taxíkem do vesničky Veracruz za městem, kde jsme měli zabookovaný hotel na 3 dny – dneska, silvestr a prvního, protože byl předpoklad, že po tom, co na sobě o silvestru napácháme, se bude ještě den odpočinku hodit. Hotel spíše dražší, 24 dolarů za osobu a noc, a spíše horší, cca 10 let po stavbě a už se rozpadal, všímavost personálu na úrovni slepých paraplegiků.
Den byl poklidný, šli jsme na pláž, za odlivu jsme vyrazili pěšky na ostrov, ke kterému se náhle dalo brodit, akorát nás odtamtud vyhnala policie. Na horizontu byla vidět fronta nákladních lodí čekajících na průplav. A začala trochu cestovní běhavka.
31.12.
V 8 ráno jsme vyrazili místní punkovou dopravou na prohlídku kanálu. Museli jsme vše chystat tak, aby nejdéle v hodinových intervalech byla k dispozici toaleta. Lodě proplouvají ráno do 10:30 a odpoledne od 15:30, přičemž ranní část jsme kvůli výše zmíněným problémům nestihli, takže až odpoledne.
Na večer jsme cestou udělali velkolepé zásoby s tím, že vyrazíme na půlnoc na pláž za místními. Psal jsem novoroční přání domů v 19 hodin, pak už jsme byli na cestě, a naše tempo bylo vražedné. Pamatuju si, že silvestrovské čůčo odboucháváme s nějakou rodinkou Kolumbijců. Zpátky jsme se vraceli po pláži, kde se musí přebrodit maličký záliv. Bohužel mi uniklo, že je příliv, takže jsem tam rázem byl po prsa.
Peníze a pas jsem dal v pohodě sušit, s mobilem to bylo horší. Na hotelu jsem jim vlítnul do kuchyně, což je moje druhá a poslední vzpomínka z popůlnočního putování, a dožadoval se rýže a kastrolu. Kuchař mi říkal, že ať se nezlobím, ale že je moc opilý na to, aby mi cokoli vařil. Nějak jsem mu vysvětlil, že rýži mám na to, abych do ní hodil mobil, a ta rýže z něj vycucala vodu. Stejně to nepomohlo, vysušil se, ale slaná voda s kontakty udělala své.
1.1.
Umíráme. Zjistili jsme i příčinu běhavky. Možná za to trochu mohla ještě ta ryba, ale hlavně už víme, že po Krušovicích se chodí celé dopoledne, a po Cerveza Balboa a Panama Light rovnou 3 dny.
