Tu větu máme nejradši a je taky nejvíc oslavovaná a lajkovaná na sociálních sítích. Každý (útukový) pes by přece měl mít domov, nebo ne?
Samozřejmě ano, ALE.
Hledání domovů je pro mě jednou z nejzodpovědnějších a nejtěžších částí útulkařiny. Asi každý zodpovědnější útulkář si prošel jistým vývojem, pokud jde o udávání psů. Tím „zodpovědnějším“ myslím, že mu nejde jen o to uvolnit kotec a psa udat za (téměř) jakoukoli cenu, ale že mu opravdu záleží na tom, aby pes prožil zbytek života v milujícím a zodpovědném domově, kde bude mít veškerou lásku a péči, jakou potřebuje. Každý útulek, azyl nebo depozitum má jinak přísná kritéria pro udávání psů a dává si jinou práci s výběrem majitelů, setkáte se s téměř nulovými požadavky na majitele a jejich domácí podmínky i se složitějším a dlouhodobějším adopčním procesem.
Pamatuju si, jak jsem coby začátečník plný ideálů, byla nadšená z každého zájemce, co na nějakého psa zavolal. „Super člověk, co chce adoptovat psa z útulku,“ říkala jsem si. Záhy mi ale došlo, že pro spoustu lidí (ano, opravdu se nejedná o výjimky, ale po těch letech už můžu tvrdit, že o většinu zájemců), je pořízení psa impulzivní a emocionální záležitostí, tzn. k adopci se rozhodují z různých neracionálních důvodů bez toho, aby měli řádně rozmyšleno, co všechno vlastnictví psa obnáší, že je to závazek na mnoho let, spousta starostí, komplikací a že je taky třeba zohlednit vlastní povahu a životní styl versus povahu a potřeby vybraného psa. Mnoho lidí nemá rozmyšleno ani to nejzákladnější, tj. jestli mají na psa elementární podmínky a čas, psa vybírají podle fotky a na základě impulzu.
K tomu, jak to často vypadá se zájemci, uvedu jen jeden případ za všechny z jiného útulku, viz obrázek níže k Lilly. Vězte, že se nejedná o výjimku, ale běžný standard, kterých bychom mohli my útulkáři sypat z rukávů po desítkách měsíčně, v lepším případě s tím rozdílem, že psa takovému zájemci ani nevydáme.
Nechci, aby se mi tenhle příspěvek zvrtnul v „remc“ o nezodpovědnosti lidí, i když o té bych mohla napsat minimálně trilogii. Chci tím jen říct, že když k popisům psů píšu, že hledá ten NEJ domov, myslím tím opravdu NEJ domov, tj. tam, kde budou vědět, do čeho jdou a co péče o psa obnáší, pes bude rovnocenný parťák, budou na něj mít vhodné podmínky nejen v den adopce, ale dlouhodobě a pokud by někdy nebyly, udělají maximum, aby je zařídili, svou povahou a životním stylem se k psovi hodí a v neposlední řadě zvládne péči o psa taky finančně (protože udáváme převážně staré a nemocné psy, nese to s sebou často nemalé náklady).
U nás pro zájemce nepoužíváme adopční dotazníky, každý zájemce o psa si musí nejdřív zavolat, abychom spolu mohli dostatečně probrat potřebné. A nebývají to krátké ani povrchní rozhovory. Pokud po rozhovoru oboustranně vnímáme, že má cenu pokračovat, následuje seznámení se psem a společná procházka – on překvapivě pes na fotce a pes v reálu je dost jiná věc :P.
Když po návštěvě pořád chceme pokračovat, tak to, co následuje poté, se hodně odvíjí od konkrétního psa a zájemce. Někdy je nutné víc návštěv u nás, aby si na sebe pes a zájemce zvykali a my viděli, jak zájemce psa zvládá (např. pokud jde o extrémně bázlivého psa z množírny nebo agresora), jindy po kontrole nového domova přistupujeme k předadopční dočasce, aby se zájemce a pes vzájemně „osahali“ a vyzkoušeli společné soužití v běžném denním režimu. Po dobu dočasky je pes stále ve vlastnictví útulku, zájemce ho může kdykoli vrátit a my ho naopak můžeme kdykoli odebrat, pokud se nám něco nezdá. S dočaskáři máme sepsánu dohodu o předání do dočasné péče s konkrétními instrukcemi, které je třeba po dobu dočasky dodržovat a po dobu dočasky jsme v intenzivním kontaktu, kdy sledujeme, jak společné fungování probíhá. U hodně složitých psů (agrese, těžká separačka..) může dočaska trvat i pár měsíců, abychom si byli jisti, že zájemce dokáže se psem pracovat a zvládat jeho reakce, v opačném případě totiž podobní psi končí špatně (utracení, vyhození, bití, předávání z tuky do ruky pro nezvladatelnost..). Teprve po tom všem, pokud je vše z obou stran v pořádku, dochází k uhrazení adopčního poplatku (aktuálně 1500 Kč) a podpisu adopční smlouvy.
Jak možná správně tušíte, adopcí to pro nás nekončí. Protože máme ke svým psům hodně osobní vztahy, zajímá nás taky, jak prospívají v nových domovech a to nejen pár týdnů po adopci, ale po celé roky. Noví majitelé souhlasí v adopční smlouvě s podmínkou poadopčních kontrol (ve frekvenci max. 2x do roka), kdy nám umožní psa vidět. Pokud by pes žil v nevyhovujících podmínkách (konkrétně specifikovaných ve smlouvě), máme dle smlouvy právo ho odebrat zpět do své péče.
Protože nové majitele našich psů pečlivě vybíráme, nemusíme se často připomínat s kontrolami, spousta majitelů se nám proaktivně chodí se psy ukazovat, posílají fotky a videa z dovolených nebo jsou to naši dobrovolníci, kteří k nám dál docházejí venčit i s našimi bývalými svěřenci. Přesto si vedeme tabulku, kde máme uvedeno datum poslední kontroly a minimálně jednou ročně se ujistíme, že víme, jak se psovi daří. Jo, důvěřuj, ale prověřuj.
Vyplácí se nám to, protože všichni naši psi žijí celé roky v milujících domovech a za celých osm let se nám vrátili jen 3 psi, ještě z dob, kdy jsme vybírali s menší pečlivostí, z toho dva žili v ne zcela vyhovujících podmínkách, u třetího šlo spíš o nesoulad v povaze majitelky (jinak moc hodná paní) a psa, který vedl k úzkostnému chování psa a demolování bytu (v novém domově, kde jsme už vybrali povahově vhodnou majitelku, funguje pes roky bez problémů).
Zdá se vám to všechno moc složité? Mně by se to z pohledu zvenčí možná zdálo taky. Ale kdybyste měli naše zkušenosti a týdně desítky (!!) telefonátů z druhé strany, kde se lidi snaží udat psy, které si nezodpovědně pořídili (z útulků i odjinud) a buď je přestali bavit nebo je různě nezvládají a ve FB skupinách byste neustále četli, jak ten či onen útulek musel odebrat svého bývalého svěřence z otřesných podmínek, možná byste taky byli opatrnější až přeopatrní. Protože ono jakkoli to veřejnost nerada slyší, zájemce se opravdu automaticky nerovná kvalitní nebo vhodný majitel, ať už obecně nebo jen pro vybraného psa. A když ke psům máte osobní vztah a pipláte je (psychicky i fyzicky) tak jako my, nevezmete si jen tak „na triko“, aby nějaký vás svěřenec skončil znovu ve stavu a podmínkách, ze kterých jsme ho dostali, ne-li hůř.
Vždycky chci, aby každý náš svěřenec šel do lepších podmínek, než má u nás a aby měl trvalý, kvalitní, milující domov napořád, ne na pár týdnů nebo měsíců, než přestane někoho bavit nebo nastanou první potíže. A udělám pro to maximum, i kdyby to znamenalo, že si na domov nějakou chvíli počká u nás v domácích podmínkách s veškerou péčí. Zkrátka kvalita u nás vždycky bude převažovat nad kvantitou.
Ono tím, že u nás máme primárně staré a nemocné psy, fronty zájemců nám na ně nestojí (na rozdíl od štěňat, zvlášt „sexy“ plemen, u kterých se najde třeba 50 zájemců za pár hodin a útulky čelí různým útokům, pokud se na některé zájemce nedostane), takže zájemci se dost vytříbí už tím, co za typ psů máme. Na druhou stranu, většina našich psů má různé povahové problémy (separační úzkost, strachová nebo dominantní agrese v různé míře, extrémní lekavost u psů z množíren, nulové hygienické návyky..) nebo různé zdravotní potíže, musíme vybírat vhodné zájemce i s ohledem na tyhle vlastnosti i nemoci, protože soužití s takovým psem není vůbec snadné nebo levné a ne každý to dlouhodobě zvládne nebo na to má vhodné podmínky.
Takže naše motto – Domovy rozhodně ano, ale opravdu zodpovědné, kvalitní a napořád !
